Draci
Draci
- Kapitola 1. - Který tvor je hoden krále?
- Kapitola 2. - Ošklivost je jen klam
- Kapitola 3. - Dobrá stránka draků
- Kapitola 4. - Co se nachází uvnitř dračího mozku?
- Kapitola 5. - Drak
- Kapitola 6. – Čínský ohniváč
- Kapitola 7. – Hebridský černý
- Kapitola 8. – Madarský trnoocasý
- Kapitola 9. – Norský ostrohřbetý
- Kapitola 10. – Novozélandský opálooký
- Kapitola 11. – Obyčejný velšský zelený
- Kapitola 12. – Peruánský zmijozubý
- Kapitola 13. – Rumunský dlouhorohý
- Kapitola 14. – Švédský krátkonosý
- Kapitola 15. – Ukrajinský železnobřichý
Kapitola 1. - Který tvor je hoden krále?
Draci ( z latinského draco ) jsou pravděpodobně nejznámějšími kouzelnickými
tvory popisovanými v literatuře. Obvykle nahánějí děs, jsou nebezpeční a
často představují nejhoršího nepřítele, jakému může hrdina čelit.
Literární kritik John Clute uvádí následující pravilo starověkých eposů:
„Zabít draka znamená stát se králem.“S tím také souvisí, že se drak stal
symbolem mnoha skutečných i bájeslovných králů, včetně legendárního krále
Artuše, jehož příjmení Pendragon znamená „dračí hlava“ nebo
„náčelník draků“. Jeho zlatá helmice měla ostatně draka jako ozdobu.
Jak ovšem zjištují někteří hrdinové, drakům se často křivdí. Přestože
dokážou nahánět děs, umějí být i dobromyslní.
Kapitola 2. – Ošklivost je jen klam
Mnozí lidé mají z draků strach jen kvůli jejich vzhledu. Následující popis,
pocházející někdy z roku 600 n. l.,brali čtenáři zcela vážně:
Drak jest největším ze všech plazů i jiných živých tvorů, přebývajících
na zemi. Má drobný obličej a úzké nozdry; nozdrami se nadechuje a z úst
vyplazuje jazyk. Jestliže je vyvlečen z jeskyň, vrhá se do vzduchu a letem svým
víří obrovské vzduchové vlny.Jest to arci jeho ocas a nikoli zuby, v nichž
spočívá jeho síla, a nebezpečný je spíše úderem ocasu než svými
čelistmi. Jedem uškoditi nemůže, smrt však dokáže způsobiti i bez jedu;
zabije totiž vše, co ovine závity svého těla. A dorůstá takové velikosti,
že před ním není bezpečný ani slon. Rodí se v Ethiopii a v indii, v samotném
planoucím srdci celoroční výhně.
Není těžké pochopit, proč drak tak často bývá považován za symbol zkázy.
Tento pohled na něj se datumuje tisícovky let do minulosti. V Novém zákoně
Hospodin varuje : „Přeměním Jeruzalém v trosky a v peleš dračí a učiním, aby města Judeje zpustla a zůstala bez jediného obyvatele.“
Kapitola 3. – Dobrá stránka draků
Draci však nemusí vždy být nepřáteli lidí. Zejména v Asii se drak považuje
za dobrotivého tvora, přestože občas mívá sklony k panovačnosti.
Nejdůležitější ovšem je, že je symbolem vůdcovství.
Asijský kalendář je rozdělen na dvanáctileté cykly a každý z dvanácti roků
tohoto cyklu je připisován vlivu určitého zvířete. Lidé narození v Roce
draka jsou považováni za nejlepší vůdčí osobnosti a spojují v sobě silnou
vůli s velkorysou povahou.
Někteří odborníci tvrdí, že v dračí hlavě lze najít kouzelný drahokam
zvaný drakonit: „Z hlavy draka lze vyříznout drahý kámen, není to však
kámen, jestliže se ho nezmocníte, dokud je drak naživu.Pokud totiž drak před
jeho vyříznutím zemře, vyprchá s jeho životem i tvrdost kamene. Muži
neobyčejné odvahy a neohroženosti vyhledávají dračí jeskyňě, v nichž draci
přebývají. Pak si vyčíhají okamžik, kdy draci vyjdou ven za potravou,
proběhnou kolem nich největší rychlostí, jaké jsou schopni, a hodí jim byliny, jež přivolají spánek. Když poté draci pevně usnou, vyříznou jim
drahokamy z hlavy, za své riskantní dobrodružství shrábnou vypsanou odměnu a
užívají si výsledků své nerozvážnosti. Východní králové tyto drahokamy
nosí, přestože jsou tak tvrdé, že ještě nikdo nenašel způsob, jak do nich
něco vyřezat či vyrýt. Mají přirozenou, čistě bílou barvu.“
Podle pradávných legend měla kouzelné účinky také dračí krev. To odpovídá
informaci, která se nachází na Brumbálově kartě ze série Slavné čarodějky
a kouzelníci, podle níž byl jedním z jeho úspěchů objev dvanácti způsobů
použití dračí krve.
Kapitola 5. - Drak
K čistokrevným dračím plemenům patří draci jež vám „podrobně“
rozepíšeme v následujících kapitolách.
Kapitola 6. - Čínský ohniváč
Čínský ohniváč latinsky Chinese Firebal, někdy známy jako lví drak.
Jediný orientální drak má vyjímečně pozoruhodné vzezření. Je pokryt hladkými purpurovými šupinami a kolem hlavy s tupým čenichem a neobvykle
vystouplýma očima ho zdobí věnec zlatých špičatých hrotů. Své jméno
ohniváč získal díky hřibovitým plamenům, které mu vyrážejí z nozder,
je-li rozzuřen.ů Jeho váha se pohybuje mezi dvěma a čtyřmi tunami a samice
jsou větší než samci. Vejce jsou zářivě karmínová se zlatými skvrnami a
jejich skořápky jsou velice ceněny jako pomůcky pro čínské čáry a kouzla. Ohniváč je agresivní, vůči vlastnímu plemeni je však tolerantnější než
většina ostatních draků a dokáže se někdy smířit s tím, že své území
sídlí až s dvěma dalšími draky. Pochutná si na většině savců,
přednostně loví prasata a lidi.
Kapitola 7. - Hebridský černý
Hebridský černý latinsky Herbridean Blafl.
Tento domorodý britský drak je agresivnější než jeho velšský příbuzný.
Jediný exemplář vyžaduje teritorium až jednoho sta čtverečních mil.
Hebridský černý drak dosahuje maximální délky třiceti stop, má drsné
šupiny s jasně purpurovými oky a podél hřbetu se mu táhne hřeben tvořený
řadou nízkých, ale jako břitva ostrých destiček. Na konci ocasu má
šípovitý bodec a křídla připomínají tvarem netopýra. Hebridský černý
drak se většinou živí vysokou zvěří, jsou však známy i případy, kdy
odnesl velké psy či dokonce kusy dobytka. Kouzelnický klan McFustyových, který
na Hebridských ostrovech sídlí již celá staletí, se tradičně hlásí k zodpovědnosti za péči o tyto domorodé draky.
Kapitola 8. - Madarský trnoocasý
Madarský trnoocasý latinsky Hungarian Horntail.
Madarský trnoocasý drak, který je považován na nejnebezpečnější ze všech
dračích plemen, má černé šupiny a vzhledem připomíná ještěra. Má žluté
oči, bronzově zlaté rohy a podobně zbarvené ostré trny, které vyčnívají z
dlouhého ocasu. Patří k drakům, kteří dokážou chrlit oheň na největší vzdálenost ( až na padesát stop ). Jeho vejce mají barvu cementu a obzvlášt
pevnou skořápku ; mládata se z nich dostávají za pomoci svého ocasu, jehož
trny jsou při vylíhnutí plně vyvinuté. Madarský trnoocasý drak se živí
kozami, ovcemi, a kdykoli je to možné, i lidmi.
Kapitola 9. - Norský ostrohřbetý
Norský ostrohřbetý latinsky Norwegian Ridgeback.
Norský ostrohřbetý drak se vzhledem velice podobá svému trnoocasému
příbuznému, pouze místo trnů na ocase se vyznačuje obzvláště výrazným
hřebenem uhlově černých destiček na hřbetě. Je vyjímečně agresivní i
vůči svému vlastnímu druhu a patří dnes k vzácněji se vyskytujícím
dračím plemenům. Je známo, že je schopen napadat většinu velkých
suchozemských savců ; navíc, což je na draka neobvyklé, se ostrohřbetý drak s
oblibou krmí i vodními živočichy. Jistá nepotvrzená zpráva uvádí, že roku
1802 nedaleko norského pobřeží ostrohřbetý drak uchvátil a odnesl velrybí
mládě. Vejce ostrohřbetých draků jsou černá a schopnost chrlení ohně se u
mládat vyvíjí dříve než u jiných plemen ( mezi prvním a třetím měsícem
věku ).
Kapitola 10. - Novozélandský opálooký
Novozélandský opálooký latinsky Antipodean Opaleye.
Opálooký drak pochází z Nového Zélandu, jsou však známy případy migrace do
Austrálie v situacích, kdy je v jeho rodné zemi nedostatek volného teritoria.
Nesídlí v horách, ale v údolích, což je pro draky neobvyklé. Jako drak
střední velikosti ( od dvou do tří tun ) je snad nejkrásnějším dračím
plemenem : má perletově duhové šupiny a lesklé mnohobarevné oči bez
zorniček, kterým vděčí za své jméno. Toto dračí plemeno chrlí nesmírně
intenzivně rudé plameny, i když na dračí poměry není nijak agresivní a jen
zřídkakdy zabíjí, nemá-li hlad. Jaho oblíbenou potravou jsou ovce, známe
ovšem případy, kdy napadl i větší kořist. Řádění draka, který koncem 70.
let tohoto minulého století zabil obrovské množství klokanů, se připisovalo
opálookému samci, kterého z jeho domovského území vyhnala dominantní samice.
Vejce opálookých draků jsou světlešedá a neopatrní mudlové si je snadno
mohou splést se zkamenělinami.
Kapitola 11. - Obyčejný velšský zelený
Obyčejný velšský zelený latinsky Common Welsh Green.
Velšský zelený drak dobře splývá se svěží bujnou trávou své domoviny,
přestože sídlí ve vyšších horských oblastech, kde byla v zájmu jeho
zachování zřízena rezervace. Toto plemeno patří k nejméně nebezpečným
drakům ; stejně jako jeho opálooký příbuzný se nejraději živí ovcemi, a
není-li vyprovokován, lidem se cílevědomě vyhýbá. Charakterictický je pro
něj snadno rozeznatelný a překvapivě melodický řev. Oheň chrlí v tenkých
pramíncích. Vejce velšského zeleného draka jsou zemitě hnědá, se zelenými
skvrnami.
Kapitola 12. - Peruánský zmijozubý
Peruánský zmijozubý latinsky Peruvian Vipertooth.
Je nejmenším ze všech známých draků,ale nejrychlejším letcem. Peruánský
zmijozubý drak dosahuje délky jen patnácti stop a má měděně lesklé Hladké
šupiny s černým hřbetním pruhem. Rohy jsou krátké a zuby neobyčejně
jedovaté. Zmijozubý drak se obvykle živí kozami a kravami, má však natolik v
oblibě lidskou potravu, že bylo Mezinárodní sdružení kouzelníků koncem 19.
století nuceno vyslat vyhlazovací četu, aby populaci zmijozubých draků
redukovala, neboť se začali nebezpečně rychle přemnožovat.
Kapitola 13. - Rumunský dlouhorohý
Rumunský dlouhorohý latinsky Romanian Longhorn.
Dlouhorohý drak má tmavozelené šupiny a dlouhé třpytivě zlaté rohy, jimiž
svou obět probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku. Rozemleté na prášek jsou tyto rohy nesmírně ceněnou ingrediencí pro přípravu lektvarů. Domovské území dlouhorohých draků se dnes stalo nejvýznamnější světovou dračí rezervací, kam se sjíždějí kouzelníci všech národností studovat nejrůznější plemena dračí plemena zblízka. Dlouhorozí draci jsou předmětem
intenzivního chovatelského programu, protože jejich počet se v posledních letech drasticky snížil – především díky obchodu s jejich rohy.
Kapitola 14. - Švédský krátkonohý
Švédský krátkonosý latinsky Swedish Short-Snout.
Švédský krátkonosý drak je atraktivně vyhlížející stříbromodré zvíře,
jehož kůže je žádaným materiálem pro výrobu ochranných rukavic a štítů.
Plamen, který vyráží z jeho nozder, má jasně modrou barvu a za několik
vteřin dokáže změnit dřevo i kosti v popel. Krátkonosý drak má na svědomí
méně lidských obětí než většina ostatních draků; vzhledem k tomu, že
dává přednost životu v divokých a neobydlených horských oblastech, to však
nelze považovat za jeho zvláštní zásluhu.
Kapitola 15. - Ukrajinský železnobřichý
Ukrajinský železnobřichý latinsky Ukrainian Ironbelly.
Největší dračí plémě, železnobřichý drak, dosahuje podle potvrzených
pramenů váhy až šesti tun. Je obtloustlý a létá pomaleji než zmijozubý či
dlouhorozí draci, přesto je nesmírně nebezpečný; dokáže svou vahou rozdrtit
budovy, na nichž přistane. Šupiny má kovově šedé, oči tmavorudé a spáry
obzvlášt dlouhé a ostré. Železnobřiší draci jsou pod nepřetržitým
dohledem ukrajinských kouzelnických institucí od roku 1799, kdy jeden z nich
unesl z Černého moře celou plachetnici(naštěstí bez posádky).