Kniha o upírech
Kniha o upírech
Upíři
Obsah:
Úvod — co je to upír?
1. Upíři v dobách minulých (trocha historie)
2. Charakteristika upírů
3. Jak zabít nesmrtelného?
Úvod: Co je to upír?
Upír, neboli vampýr, je nadpřirozená bytost. Zatímco mudlové upíry situují
pouze do krvavých hororů a drastických počítačových her, každý kouzelník
velice dobře ví, že upíři jsou skuteční ažaž. Jejich charakteristika zní
asi takto:
Vampýrem je nazýván duch zemřelého, jenž za osamělých nocí vysává krev
lidem, popř. zvířatům, až do jejich smrti. V některých pramenech se uvádí,
že se jejich oběti po úplném vysátí stanou rovněž upíry, tato teorie však
není ani dokázána, ani patřičně odsouzena. Za zvláštní případ lidí, ze
kterých se stávají upíři, se považují čarodějové, děti narozené se zuby,
nepokřtěná nemluvňata apod. Z nich se následně stanou obrovští netopýři.
Upír,jehož tělo ani ve hrobě nehnije, může být definitivně zničen a "zabit"
podruhé pouze tehdy, když se jeho srdce probodne dřevěným kůlem.
Pod heslem upír, též vampýr, se v pověstech uvádí, že jde o ducha
zemřelého, který za noci vysává lidem či zvířatům krev až do jejich smrti.
Bývá to duch čaroděje, člověka narozeného se zuby, nepokřtěného
nemluvněte, zločince či člověka, který zemřel nepřirozenou smrtí (třeba
sebevraždou) apod., který se přemění ve velkého netopýra. Další zvíře,
jehož podobu někteří využívají, je vlk — proto si vampyrismus někteří
kouzelníci pletou s lykantropií (vlkodlactvím) nebo zvěromagií.
Upír, jehož tělo v hrobě nehnije, zajde, teprve když se jeho srdce probodne
kůlem (nebo pomocí dalších látek, podrobněji popsáno v kapitole 3).
Nejčastěji se prý tyto osoby vyskytují v Rumunsku (Transylvánie je domovem
hraběte Draculy), Maďarsku, v Čechách a na Moravě.
1. Kapitola: Upíři v dobách minulých
Strach z upírů je jedna z věcí společných jak kouzelnickému světu, tak tomu
mudlovskému. První zmínky o nich se v různých formách vyskytují například v
kronikách. Vydejme se tedy na chvíli po stopách vampyrismu... Zkoumejme jejich
existenci již od počátku.
Tvrdí se, že jako první se upírem stala biblická* postava jménem Kain (právě
po něm se dříve některé klany upírů dobrovolně nazývali Kainité). Byl to
první člověk, který se stal vrahem — zabil svého bratra Abela. Pro svůj
zločin byl proklet Bohem a stal se upírem, bytostí bojící se slunce a neustále
lačnící po krvi. Žil osamoceně, vyhnán ostatními lidmi. Po čase potkal velmi
mocnou čarodějnici Lilith. Ta ho naučila využívat magických vlastností krve a
mimo jiné i to, jak rozmnožovat svůj druh.
Kain v sobě však ještě asi měl část člověka, protože nejdřív odmítal
tvořit nové upíry do světa lidí. Nakonec však podlehl a vytvořil tři
další. Ti vytvořili každý třináct upírů, rozešli se do světa a bezmocné
smrtelníky zabíjeli a využívali.
To rozlítilo "praotce" upírů, Kaina. Svolal všechny upíry a usídlil se s nimi
v Prvním městě na světě, kde žili v míru s lidmi. Na chvíli.
Kvůli sporům mezi jednotlivými upíry, kteří se chtěli co nejvíce
přiblížit ke Kainovi, začala "válka", při které byli užívaní lidé jako
figurky. Celé město bylo nakonec zničeno, dodnes se neví, zda za to může
příroda či mocná kouzla vampýrů. Kain i jeho první tři "děti" beze stopy
zmizeli a nikdo už o nich neslyšel.
Nejmladší upíři měli volnou cestu k moci a ovládnutí světa.
Nekontrolovatelně se množili a tvořili klany se stejnými vlastnostmi, které
předávali upíři druhé generace svým novým potomkům.
Rozepře těchto klanů a také jejich nadřazenost a krutost způsobila temné
časy pro lidstvo. Jako obrana proti jejich teroru přišla Inkvizice.
Lidé, spojeni svým hněvem a odhodlaností ukončit to utrpení, byli
úspěšnější, než by se mohlo zdát. Mocné upíry jednoho po druhém
přemáhali svou početní převahou a zabíjeli.
Změna situace zapříčinila vzpouru mladších upírů, jenž byli svými
vlastními otci předkládáni inkvizitorům.
V 15. století se konal tajný upírský koncil všech třinácti klanů. Sedm z
nich se tam domluvilo o řešení situace a založilo organizaci jménem Kamarilla,
aby se mohli útokům smrtelníků lépe bránit. Jednotlivé klany upírů v
Kamarille byly odlišné. Jednotlivé klany jsou:
Brujah, Gangrel, Malkavian, Nosferatu, Toreador, Ventrue.
Prosadili přísné dodržování Šesti tradic — jakýchsi zákonů všech
upírů v Kamarille:
Maškaráda: Skryješ svoji podstatu před těmi, jež nejsou Tvé Krve. Pokud se
projevíš, budeš zničen.
Panství: Tvé panství patří jen Tobě. Na Tvém panství tě budou respektovat.
Tvé slovo je na Tvém panství zákonem.
Potomstvo: Vytvoříš jiné svého druhu jen se souhlasem svého Staršího. Když
stvoříš jiného svého druhu bez souhlasu svého Staršího, budeš zničen Ty i
Tvůj Potomek.
Odpovědnost: Ty, které vytvoříš, jsou Tvými Dětmi. Než budou Tvé Děti
propuštěny, povedeš je ve všech ohledech. Jejich hříchy jsou Tvými hříchy.
Pohostinnost: Cti panství ostatních. Po příchodu do města oznam svoji
přítomnost tomu, kdo jest vládcem města. Bez jeho slova nejsi nic.
Zničení: Nezabiješ jiného svého druhu. Právo zničení náleží Tvému
Staršímu. Jen ti Nejstarší smějí svolat štvanici.
Co se však stalo se zbývajícími klany? Někteří založili vlastní skupinu.
Tak vznikl i Sabat, Anarchové, Inconnu a Džihád. Poslední skupina stále
zachovává neutrální postoj a drží se stranou — Neutrálové.
I přes pokračující spory mezi jednotlivými klany se dařilo "mizet" z mysli
lidstva. Jejich dřívější nepřátelé je postupem času znali už jen z
pověstí. U mudlů je tomu tak dodnes — sice se jim nějakým záhadným
způsobem podařilo objevit Kamarillu, sjednocení upírů samo o sobě, její
příslušníky však nikoliv. Maškaráda je stále důsledně dodržována a
upíři jsou záhadná stvoření i pro kouzelníky.
*bible = kniha (písmo), posvátná pro křesťanské a židovské náboženství,
pro nekouzelnou veřejnost snad nejdůležitější kniha
2. Kapitola: charakteristika upírů
V pověstech se vampýr popisuje jako osoba s bledým obličejem a zapadlýma
očima, nápadně vyčnívajícími špičáky a dlouhými nehty.
Dříve byl za upíra považován každý, kdo měl nějaké neobvyklé znamení. Ve
středověku lidé odsuzovali každého, kdo byl nějakým způsobem odlišný. Za
odlišnosti tehdy platily výchylky ve vzhledu jako např. nad nosem srostlé nebo
žádné obočí, křivé, špičaté či neobvykle dlouhé zuby, neobyčejný tvar hlavy, pigmentové skvrny na těle atd.
Dnes už víme,že tyto "vady na kráse" nejsou znakem upíra. Upíra obvykle
poznáme podle těchto maličkostí:
1) Nápadně bledá pleť (je to v podstatě "nemrtvý", vlastní krev už neplní
funkci)
2) Nevidí svůj odraz v zrcadle
3) Je nemožné jej vyfotografovat (mudlovským fotoaparátem)
4) Tmavě šedé až červené oči
5) Nechuť k světlu, hraničící s alergií na slunce, kterému se vyloženě
vyhýbá
6) Člověk-upír nenosí stříbro ani křížek, nesmí se ho ani dotknout
7) Nikdy nechodí do kostela
8) Nesnáší česnek
Upír může být zabit:
1) slunečním svitem
2) dřevěným či stříbrným kolíkem nebo křížem, zaraženým do srdce
3) přemírou svěcené vody
Zabitím však trable s upírem nekončí, protože nemrtvý musí být do hrobu
uložen speciálním způsobem. K protivampyrickým obranným prostředkům
docházelo ve dvou stupních. V prvním stupni, který byl proveden krátce po smrti
jedince, je předně nerituální způsob uložení — na levém nebo pravém boku,
případně na břiše nebo jinak, aby neviděl na východ slunce. Další možnosti
jsou nepravidelné uložení horních i dolních končetin, někdy doprovázené
svázáním, s ucpáváním úst, zatížením kameny, probitím kůlem nebo kůlem
vraženým vedle těla (magický význam), různé bylinky apod.
Ve druhém stupni po nějakém čase od pohřbení dochází ke znovuotevření
hrobu. Poté se provede na mrtvém další úprava opět několika způsoby, z
nichž známe oddělování případně vyjmutí nebo přemístění hlavy na jiné
místo.